15.03.2010

Problematika rodiny – dětské přídavky

Když Topolánkova vláda škrtnutím pera zrušila plošné dětské přídavky, odůvodňoval tento krok Petr Nečas, tehdejší ministr práce a asociálních věcí tím, že pro mnoho rodin jsou tyto peníze zbytečné, téměř urážlivé. Já jsem nabyl zkušeností zcela jiných. Většina mých známých nevěřícně zírala, jak jim tato vláda sebrala pár, tolik potřebných, stokorun.

Samozřejmě, že jako zodpovědní rodiče tento finanční výpadek zacelili, ale jen za cenu, že museli škrtat v jiných rodinných položkách. Krátce a jasně – odebrané peníze chyběly a chybí.

Někteří pravicoví ekonomové tvrdí, že výše příjmů nemá žádný vliv na rozhodování rodiny o počtu dětí, o možnosti jejich studiích atd. Souhlasím – ale toto dnes platí jen pro země rozvojové, rozhodně ne pro nás! Zároveň bychom neměli zapomínat a přehlížet i psychologický aspekt věci – jestliže se stát snaží zvýhodňovat rodiny s dětmi, dává takto jasně najevo, že o ně stojí, že o ně má zájem, že si jich váží. A myslím si, že toto platí i opačně, což předešlé vládě vyčítám. Ta se držela hesla – „Máš děti, nemáš děti – vše jedno“.

 

Vím, že existují i rodiny, které na velkém počtu dětí založily svou celou existenci, přežívání a svůj jediný příjem. Řešení je nasnadě – domnívám se, že by do budoucna bylo žádoucí, aby dětské přídavky byly opět zavedeny plošně, ale zároveň by měla být jasně stanovena určitá hranice. V tomto případě by bylo věcí odborné diskuze, jestli, přídavky zastavit např. u čtvrtého, pátého či dítěte.

Ve volebním programu sociální demokracie má podpora rodin s dětmi své nezastupitelné, konkrétní a nezpochybnitelné místo a čím víc bude v nadcházejících parlamentních volbách tato strana úspěšnější, tím více svých slibů bude moci prosadit.

 

Záleží i na vás!

 

Bc. Igor Jakubčík