09.07.2012

Emmerová: Jak to tenkrát všechno bylo...

Je tomu něco málo přes 15 roků, kdy jsem se v čerstvé funkci místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dala do řeči s jedním z právě přítomných náměstků tehdejšího ministra zdravotnictví pana PhDr.Stráského, a jen tak mimochodem, abych nanesla další společné téma rozhovoru o přestávce, jsem se jej zeptala na další pokračování výstavby plzeňské fakultní nemocnice na Lochotíně.

 

Byl do té chvíle velmi vstřícný a ochotný, takže jsem počítala takřka automaticky s pozitivní odpovědí. Jak jsem se však mýlila ! Pan náměstek mi bez okolků sdělil, že rozestavěná budova vedle vrátnice, původně zamýšlená jako poliklinika, avšak překoncipovaná na budovu pro mnoho lůžek různých oborů, bude zakonzervovaná  a někdy po roce 2000 by se mohlo ve výstavbě pokračovat... To mě vyděsilo ! Tak tedy ohromná budova, která již byla v hrubé stavbě dokončena, kde se již rýsovaly místnosti, chodby, operační sály, kde byly zabudovány výtahy, kde byla instalována sanitární keramika s míchacími bateriemi v nerez podobě – tak ta bude „zakonzervována“? Moje myšlenky pádily tryskem asi v tomto pořadí :

  1. Pokud by nebyla zakonzervována tak, jako „čínské vepřové“, pak bude spíše rozkradena a posléze snad i určena k demolici... ( viz například hotel Diplomat v Sadech 5.května v Plzni)
  2. Cožpak vedení ministerstva neví , že Západočeský kraj je s počtem a vybavením lůžkových zařízení v rezortu zdravotnictví v nejhorší situaci  z celé České republiky ?
  3. Toto vedení neví, že nemáme ani dostatek operačních sálů, že je řada budov v dosavadním sídle  FN na Borech v havarijním stavu a k jejich opravě se nepřistupuje, neboť se staví nový areál na Lochotíně ?
  4. Cožpak tehdejší vedení FN nedokázalo prosazovat spravedlivý požadavek ? Argumentů přece existovalo mnoho, ale ty přišly ke slovu až  s novým vedením FN Plzeň v r. 1997...
  5. Cožpak tehdejší Západočeský kraj neměl žádného poslance v Parlamentu, který by mohl informaci na ministerstvo účinně protlačit anebo pozvat pana ministra na návštěvu do Plzně, aby se přesvědčil ?

Po těchto bleskových úvahách jsem důrazně spustila, že to tedy není možné a že pro to udělám všechno, co mi právě pan náměstek na tomto místě poradí jako nejúčinnější způsob ! A on odvětil stručně, něco jako Leninovo „učit se, učit se, učit se“ – „lobovat, lobovat, lobovat“. Od té doby to slovo nenávidím, ale jeho obsah chápu, i když mi aktivity za ním v zákrytu usazené tak nějak  nesedí...Dala jsem se tedy do lobování po svém. Přímo a oficiálně : podala jsem písemnou interpelaci na pana ministra Stráského, která se vždy probírá před plénem ve Sněmovně, pokud není poslanec spokojen s písemnou reakcí osloveného ministra. Uvedla  jsem naši situaci v Plzni a v kraji, v bývalé „pevné hrázi socialismu a míru“...Připomněla jsem mj., že základní kámen nemocnice na Lochotíně byl položen v r. 1979...

Pan ministr argumentoval jinými fakty, jako že je málo financí, že v Plzni vyrůstá druhý Motol, že provoz fakultních nemocnic je prodražován probíhající výukou studentů medicíny !!! To mě rozpálilo ještě víc a podle toho vyzněla i moje závěrečná řeč před hlasováním celé sněmovny o tom, kdo z nás má pravdu ! Hlasování pro souhlas se mnou vyznělo jednoznačně pozitivně, a tak jsem tehdy zvítězila nejen já, ale hlavně občané našeho kraje, ale především spravedlnost !

Podobně se vyvíjel požadavek na výstavbu porodnicko-gynekologické kliniky. Vždyť v její nevyhovující budově na Slovanech jsem se narodila na konci II.světové války i já , byla jsem svědkem řešení mnoha havárií z dob studia medicíny, zažila jsem nucená provizoria  v době narození mojí dcery v r. 1979, zkrátka, měla jsem souvislý přehled o neudržitelné situaci.

Proto moje argumentace  na nejrůznějších úrovních v Parlamentu a konečně i na Ministerstvu zdravotnictví byly velmi fundované. Jako první vše pochopil pan ministr Fišer, ale po parlamentních volbách v r. 2002 se toto rozhodnutí na úrovni ministerstva  zdravotnictví a ministerstva financí stále oddalovalo. Nejvíce ohrožené bylo v době, kdy jsem začala bojovat za připojení plzeňské vojenské nemocnice k naší fakultní nemocnici. Hned bylo operováno s argumentem, že nám spadnou do klína další budovy, tak proč stavět něco nového ? Lidé nezasvěcení však nezvážili, že výstavbou na Lochotíně dojde ke kompletaci celé FN v jednom areálu spolu s jinými chirurgickými obory, s vybavením komplementu atd.,atd. Že se opět nebudou matky a novorozenci převážet přes město do jiné části FN. Že si to snad Plzeň zaslouží, a to s přihlédnutím i k tomu, že Plzeňský kraj nemá v pěti ze sedmi okresů zajištěnou lůžkovou zdravotní péči vůbec, tj. ani porodnici !

Všem těmto váháním byla učiněna přítrž, když jsem se v srpnu 2004 stala ministryní zdravotnictví. I tento plzeňský resp. krajský problém byl jedním z klíčových důvodů, proč jsem tuto nevděčnou funkci přijímala, ač jsem dobře znala od svých předchůdců, jaké útrapy, nepochopení, obstrukce, ale i války s různými aktéry, zapojenými do zdravotnictví, mě mohou potkat. I tato očekávání se splnila, dokonce pohár hořkosti často přetékal...A kdyby se mě někdo zeptal, jakého se mi dostalo z vyšších míst uznání, musela bych odpovědět způsobem, který rovněž nemám v oblibě, ale nicméně je výmluvný : „no comment“. Ale těší mě, že ti „dole“ o tom všem  bezpečně vědí, zastavují mě na ulici a děkují...

V mojí dlouhé medicínské i politické kariéře bylo a je prosté uznání to nejcennější, a důležité je i to, že žiji s čistým svědomím a prožívám velkou radost spolu se všemi soudnými lidmi. Radujme se,  že se ve FN Plzeň podařilo mnohé dluhy minulosti napravit a prosadit  spravedlivé nároky občanů Plzeňského kraje ve vztahu k největšímu zdravotnickému zařízení v Plzni.

Milá porodnice, přeji ti, abys občas „praskala ve švech“ a abys propouštěla ze svých bran jen a jen šťastné rodiče s jejich nejmladším potomkem... A kolegům – lékařům z tohoto pavilónu přeji nadále vděk, chválu a hlavně  úspěchy, realizované v důstojných podmínkách.